310 kilogramů odpadu. Právě tolik u nás byla průměrná produkce komunálního odpadu na osobu v roce 2014. Velká část tohoto odpadu je vázána na jídlo, ať už se jedná o jeho zbytky nebo o obaly. Člověk za rok sní zhruba 800 kilogramů potravy a tu si převážně kupuje. Znamená to, že více než čtvrtinu toho, co si koupíme, vyhazujeme.
Celkově zvládla celá Česká republika, včetně všech jejích obyvatel a podniků, v roce 2014 vyprodukovat 23,8 miliónů tun odpadu. To je váha 455 Titaniků. A podobně jako Titanik i náš odpad nás táhne rychle ke dnu. Produkce odpadu souvisí se znečištěním půdy, povrchové i podzemní vody a vzduchu. Což jsou shodou okolností tři základní složky, které potřebujeme k životu.
Více než polovina komunálního odpadu přitom končí na skládkách a při jeho tlení vzniká mimojiné i methan, který je jedním ze skleníkových plynů, jež přispívají k dlouhodobému zvyšování teplot na povrchu Země. Do spaloven se odveze 18 procent komunálního odpadu a 23 procent zrecykluje. Přitom pouze 15 procent ze všeho komunálního odpadu je vytříděno těmi, kteří jej vyhodili, a další odpad na recyklaci putuje díky pozdějšímu dotřídění. Do kompostu se dostanou pouhá tři procenta komunálního odpadu.
Vyhazujeme všechno – potraviny, papír, sklo, plasty i chemikálie. Týden jsme my, autorky tohoto blogu, všechen svůj odpad házely do jednoho koše a retrospektivně v něm objevily spoustu plastových sáčků použitých jen jednou, jednorázové plastové krabičky a vidličky od obědů, PET flašky, kousky nedojezeného chleba, slupky od brambor, banánů a okurků, kelímky od kávy, papíry a nepřečtené noviny, sklenici od vína, papírové kapesníky, krabičku od másla, plastovo-papírový obal od šunky, hliníkové plechovky od Coca Coly… Toto základní cvičení, během něhož si člověk uvědomí, co právě těch jeho 310 kilogramů odpadu obsahuje, je prvním krokem k tomu dostat se na nulu.
A právě tam chceme dojít, chceme jednou být zero-waste (s nulovým odpadem). Přestože realisticky víme, že se to při zachování našeho života ve společnosti nemůže takto absolutně podařit, a přestože by možná lépe seděl popis low-waste (malé množství odpadu), budeme psát o tom, jak se snažíme být nulové. Vyhneme se tím spekulacím, jaké je to dostatečné malé množství a v podstatě z této naší snahy vytvoříme celoživotní projekt.
Nejsme rozhodně první, které vysypaly obsah svých košů před sebe a zamyslely se, jak jej minimalizovat. Za světové průkopnice zero-waste jsou považovány Američanky Bea Johnson, která se svou rodinou vytvořila a na blogu a ve své knize popisuje Zero Waste Home, a Lauren Singer, která v názvu svého blogu tvrdí, že smetí je pro idioty. Nejen od nich se budeme inspirovat ve svém dobrovolném omezování.
A začneme s tím hned. Zatímco ono výše popsané cvičení, ve kterém se podíváte do svého koše, je radou pro začátečníky od Lauren Singer, Bea Johnson na začátku své knihy představuje pět kroků k prázdnému koši. Jde o: odmítnutí, omezení, opakované použití, recyklaci a rozložení. Člověk v tradičním odpadovém hospodářství, jak jsme jej popsaly výše, to dělá přesně naopak. Nejvíce věcí nechá rozložit, i když to v případě některých materiálů může trvat stovky let, malinko zrecykluje, ještě méně použije opakovaně a téměř nic neomezí a neodmítne. A protože do svých odpadků jsme si už sáhly, je čas na to postavit naši odpadovou pyramidu na špičku…
Zdroj: www.czechzerowaste.cz
